Z deníku srubu

Su zase unavenej jak pes. Že já se někdy nepoučím a nejdu spat v čas. No a vůbec. Nic nenapovídá tomu, že bych se měl dneska vydat na srub. Tři hoďky spánku, prší a žádnej Sokol nemůže. Pelda nezvedá telefon, Malík "raději" taky ne a Vilda je po týdnu natáčení a nové vejšky unavenej. Mimochodem musí být v 11.00 ve městě :)

Za to, že teď už promýšlím plán dnešní práce sedíce s pivkem ve srubu nemůže nikdo jiný než Leňa. Nebyla proti, nám s tím naším Sokolím prckem pomoct.

Po cestě jsme ještě nakoupili a obrali Ponešovi o pár litrů vyjeťáku. Teď už nezbývá než to všechno pečlivě promyslet a začít dřít.

Hlavním úkolem dneska je natřít celej srub červostopem. Však my dobře víme, že TAM SOU. Nedá se nic dělat, ale ti méně chápavý dřevo-chroupači musí zemřít. Aspoň teda doufám.

Musím Léni vymyslet nějakou náročnější práci, protože i přes stále stagnující, velice levnej rozprašovač jede jak vítr.

nástřik červostopem se musí před zimou udělat ještě jednou, ať je to aspoň dvakrát a prožraný trámy se musí samozřejmě natírat (nebo nastříknout) ještě zvlášť, dřív než se usadí

Jasně, pěkně hoblovat.

A vůbec neprotestuje.

Já, ač to není vidět, mám ohoblováno a stavím dál jak divej.

Hele, hele - oskar. Velice vyjímečný zážitek. Taky netrvá dlouho.

No uznejte, že jsem vám nemohl nechat ujít tenhle krásnej pohled na slunkem ozářenou Leňu.

Tak právě v tomto okamžiku (možná trošku dřív) začíná upadat pracovní morálka. Může bejt tak jedna, možná dvě hodiny a začínáme bejt znavení.

Když tu ale najednou
... pocestný
... ne, technik formule jedna

... není to pocestný, je to Vilda!

Přichází jako na zavolanou. To je ale borec.

Nálada se zvedá, hlaveň pušky taky, teda blbost.

Posvačíme, "prohovoříme" plán stavby a jdem do toho s novou vervou.

Léňa fachčí na vlastním trámu a svou několikahodinovou snahu korunuje úspěchem. Čistá práce. Je to hold šikula.

Nevím teď, na čem Vilda právě pracuje, ale jeho výraz jistě nevypovídá o žádné korunovaci.

Sem vám říkal, že taky trochu dělám. A je to pěknej macík. Kdo má problémy s perspektivou, má délku 4,60m a není vůbec tenkej.

Zatímco Vilda dohání ohromnou rychlostí náš ranní náskok a dělá zářez za zářezem, Léňa už směřuje ke konci dnešního plánu a pajcuje okenní rám a dveře futer, teda futra dveří. I dvířek (ty se ještě musí dotřít zvenku - od skály).

Taky konce klád a všechno co ještě stihne.

Dneska je v plánu otestovat použití montážní pěny. Du na to. Nemám s tím moc zkušenosti, snad se nám ten srub celej nerozletí. Jelikož je trošku chladněj než by se pěně líbilo, neroste tak moc. Uvidíme.

Koho to zajmá, jednou pěnou jsem udělal zadní stěnu (viz. obrázek) a jeden roh. Příště zjistíme, jestli by to mohlo vyjít na víc. Nebo namíň. Každopádně, jestli to bude držet a fungovat dobře, je vyhráno.

Dělá se to totiž celkem dobře. Mělo by se to dělat zvenku, líp to zevnitř vypadá a bude se to muset ořezávat jen z jedné strany.

Vyplňování rohů se musí dělat opatrně, aby z toho nebyl věžák.

Mimochodem, ten zadní macík, co jsem se u něj hoblo-potil sedí jak prdel na hrncu. Jen se ještě musí na jedné straně kapánek posadit níž :)

Tož končíme. Aspoň já s Vildou.

Léňa se nějak nemůže odtrhnout od práce.

Náš pracovník před adrenalinovou cestou domů.

Ještě odměna v cukrárně, ale to již bez dokumentace.

Celá operace proběhla beze ztrát na životech.