Z deníku srubu

Dneska nás čeká velký úkol - usadit "věnec".

Podařilo se nám sehnat klíče od sklepa, takže jsme odvezli zbytek prken na podlahu.

Jedeme dvouma autama, je nás dnes ale požehnaně. Taťka jede audinou a vyzvedává Vildu, ja embéčkem a jedu pro Rybízka. Sraz je v Kuřimi, kde od Karla dostáváme vyjeťák. Moc ho prej nemá, "jen" 10 litrů :)

Hned po lehké snídani se vrháme rovnou na usazování přední kládičky. No, tak hned to zas nebylo. Ještě se musela samozřejmě vohoblit a klády pod ní se museli líp usadit.

Řekl bych zatím ještě předčasná radost, ale Hanny asi tušil, jak moc toho dne uděláme.

Pan Lorenc se taky chopil seker :)

Co dodat?

Najít vhodný strom, porazit ho, osekat, nařezat, odnést, ohoblovat, donést.

Maldo, tu kládu máš pod sebou!

Jo, to už je lepší.

Opět moje oblíbená věta: "Říkám že bylo krásně."

Ti paparaci jsou dnes fakt všude.

Zatím tam ty překlady jen nahážem. Usadíme je až příště.

Dnes už jen

Z A S T Ř E Š I T   ! ! !

Takhle nějak to bude jednou vypadat.

Je to nádherný, nádherný!

Ještě překvapení od taťky. K večeři nám upekl maso. Bylo to teda ale žrádlo. Pěkně den naložený, lehce nakořeněný, měkoučký, šťavnatý. S pivečkem, u ohně, srub prozatímně zastřešen, na údolí se snáší podzimní večer.

Ach.